Vždyť přece pohled na jelena, který se jen tak volně prochází lesem je jeden z nejkrásnějších, který se vám může v přírodě naskytnout. V oboře také, ale ve volné přírodě je to přece jen něco jiného, obzvláště proto, že se takový pohled nenaskytne každý den a každému. Chce to kus štěstí a také nějaké ty znalosti. Vědět kde ho máme čekat, a také být hezky potichu, aby se nepoplašil. Krásný pohled je na volně letícího ptáka. Když vám nad hlavou krouží nějaký dravec, musíte jej obdivovat. Zvláště když se snese nízko a vidíte ho poměrně zblízka. Nemusí to být zrovna orel, ono i takové káně je nádherné.

V ZOO uvidíte zvířat skutečně hodně. Proto tam vlastně lidé chodí. Hlavně děti. Ale přece jen, pozorovat zvířata v klecích a třeba z mysliveckého posedu je nebe a dudy. Jenže pokud chcete vidět třeba pasoucí se srny na palouku, musíte si přivstat. Potvůrky bývají plaché a jakmile vás uvidí, nebo ještě spíše ucítí, zmizí dříve, než bys řekl švec. Ne všechny, jsou i výjimky. Jednou jsme byli kdysi dávno v lázních u města Jeseník a procházeli jsme je, jen tak nazdařbůh, bez cíle a dostali jsme se omylem k jakési navážce, nebo co to bylo. Tam stála srnka a naprosto bez bázně se zabývala sama sebou.

Popošla dokonce směrem k nám, takže byla od nás asi deset metrů. Normálně jsem se začali bavit a s ní to ani nehnulo. Usoudila jsem, že je na lidi zvyklá. Nikdo jí tu neubližuje, a proto si chodí na navážku pro něco na zub. I to se může stát.  Ale POZOR, pokud takové zvíře uvidíte v lese, totiž takové, které se vás evidentně nebojí a přijde k vám, potlačte touhu si ho hladit a tak podobně a raději se mu vyhněte. Může to totiž znamenat, že zvíře má vzteklinu. Jeden z jejich příznaků je právě ztráta přirozeného pudu obrany. Takové zvíře je tedy spíše nebezpečím nežli něčím zajímavým k pohlazení. Ale u nás je naštěstí i tato nemoc velice vzácná.  

Pokud se hovoří o nebezpečných zvířatech, většina z nás si automaticky představí některou z velkých šelem, ať už z řádu kočkovitých, psovitých či medvědovitých. A je pravdou, že například tygři jsou velmi efektivní lovci. Psi hyenovití roztrhají svou kořist zaživa a o síle ledních medvědů či medvědů grizzly asi není třeba hovořit.

Přesto však možná překvapí, že ani jedno z těchto zvířat nemá na svědomí nejvíce útoků na člověka. Nepatří sem ani žraloci, které by také mnozí považovali za horké kandidáty. Tu čest mají druhy, do kterých bychom to na první pohled neřekli.

Jedním z nich je náš blízký příbuzný, šimpanz. Stačí se zeptat kteréhokoliv zřízence zoologické zahrady, a odpoví vám, že právě toto je zvíře, před kterým se musí mít nejvíce na pozoru. Pokud se mu podaří utéct, obvykle to končí tragicky, a zvíře je potřeba zastřelit. Ovšem s šimpanzi, kteří žijí v hlubokých lesích a džunglích, se většina z nás příliš často nesetká. Ke kontaktu tedy nedochází příliš často, alespoň tedy ve volné přírodě. Zde je potřeba dát si pozor na jiného tvora.

Tím je hroch. Toto zdánlivě líné, přátelské býložravé zvíře ve skutečnosti patří k těm nejagresivnějším druhům na naší planetě. Bez zaváhání zaútočí na cokoliv, co ve svém teritoriu spatří, a ve vodě je schopen dosahovat překvapujících rychlostí. Není tedy divu, že je zodpovědný za největší počet přímých úmrtí člověka. Mnohé africké kmeny totiž odebírají vodu z místních řek a jezer, kde mohou sídlit právě hroši.

Pokud však jde o celkový počet úmrtí, včetně těch způsobených daným zvířetem nepřímo, pak zdaleka nejvíce obětí má na životě každoročně na svědomí moskyt. Jejich bodnutí samotné není příliš nebezpečné, a nezanechává následky. Problém je v tom, že přenáší spoustu nejrůznějších nemocí. Z nich nejznámější je například malárie, žlutá zimnice, či spavá nemoc. A na ty umírají především v chudých oblastech stále velké spousty lidí.

Rozhodně se tedy nevyplatí soudit ani zvířata jen podle vzhledu. I ta, která vypadají roztomile a přátelsky, totiž mohou nepříjemně překvapit svou agresivní povahou.

Všichni víme, že láska má opravdu mnoho podob. A ta největší, jaká láska může být, tak je to asi láska k dítěti anebo láska ke svým rodičům nebo partnerovi či rodině obecně. Abych pravdu řekla, tak já jsem byla velice překvapená, když mi můj přítel řekl, že miluje svou rodinu opravdu nadevše a nejvíc na celém světě. A opravdu mě to potěšilo a zahřálo mě to u srdce, protože můj přítel velice nerad dává najevo své city a podobně, takže mi to potěšilo opravdu dvojnásob. Já bych se ale v tomto článku chtěla nejvíce věnovat tomu, když lidé milují svá zvířata.

Vzpomínám si na sebe, že když jsem byla malá tak jsem měla dva malé křečky. Ani nevíte, jak jsem tyto dva křečky zbožňovala. A podle mého názoru to dělá asi každé dítě, když je malé a má doma nějaké zvíře. Nebo mi ukažte na nějaké dítě, které si pořídí od rodičů nějaké zvířátko a potom ho nemá vůbec rádo. Takové děti jsem ani neexistují, protože znám také svou mladší sestru, která je o sedm let mladší než já, tak ta taky jako dítě měla své oblíbené zvířátko. A bylo to krásné malinkaté morčátko. A nikdy také nezapomenu na ten fakt, když moje sestra byla z toho asi týden špatná, když jí její morčátko zemřelo. 

Morčátko bohužel nějak onemocnělo a už nešlo ani u veterináře zachránit. Tady jde alespoň vidět, že i láska ke zvířeti je tak silná, že může zasáhnout opravdu hluboko. A to hlavně dítě, když je dítě na to zvíře fixované a má ho třeba už dlouho, tak je potom velice smutné, když se dítě musí rozloučit se svým mrtvým zvířecím kamarádem. Věřte mi, ale i zvíře dokáže milovat. Například u delfínů je to jistě prokázáno, že delfín dokáže milovat. Jak svého druha, tak i člověka, pokud delfín žije v zajetí. Navíc je také známo, že delfíni jsou velmi inteligentní zvířata. Ale jistě je plno chytrých zvířat na celém světě, které dokáží také milovat. 

Zejména zvířata jsou natolik skvělá, že jsou schopna celou řadu věcí vycítit. Jsou schopna dokonce vycítit, když jejich pán není ve své kůži. Kolikrát takové zvíře dokáže člověku zlepšit den natolik, že člověk, který měl velmi špatný den, má ještě ten den úsměv na tváři. Zejména psi jsou v tomto ohledu opravdu skvělí, protože jsou schopni poznat mnohé.

Je jasné, že člověka velmi potěší, pokud za ním jeho pes přijde a začne mu naznačovat, aby šli společně například na procházku, která se bude jistě líbit nejen danému zvířeti, ale také pánovi.

Někdy je to tak, že člověk opravdu potřebuje přijít na jiné myšlenky, díky kterým se mu hned daný den zlepší. Jsou lidé, kteří vám řeknou, že pes je to jediné, na co jim v životě opravdu záleží, protože danému člověku vždy pomohou natolik, že na konci těžkého dne má majitel daného psa velmi dobrou náladu a to jen díky svému zvířeti.

Je spousta zvířat, které dnes může člověk vlastnit, ale jestliže je zvíře, které umí nejlépe vycítit pocity člověka, je to právě pes.

Kdybychom si vzali takovou kočku, ta nedokáže natolik, jako právě pes vycítit, jak se daný člověk cítí. Je mnoho lidí, kteří mají v domácnosti kočku, ale nejsou z ní tolik nadšeni jako ti, kteří mají psa. Ne každý člověk se ale pro psa rozhodne, protože se najdou lidé, kteří žijí v bytě a bylo by jim líto, že by si jejich pes nemohl natolik užít exteriér, jako psi jiní. Určitě by daný člověk neměl problém s daným psem chodit do parku, ale jsou toho názoru, že to pro daného psa nebude ono.

Každý člověk musí zvážit, co je nebo není nejlepší jak pro daného člověka, tak i pro dané zvíře. Některá zvířata jsou schopna se přizpůsobit, i když to může nějakou dobu trvat. Například malí psi kolikrát nemají s bytem až tak velký problém. Zejména člověk se ale musí rozhodnout, jestli si nějaké zvíře pořídit nebo raději ne.

Nejznámějším představitelem zimního spánku je ve zvířecí říši medvěd. Přestože zrovna u něho je tento spánek označován jako nepravý. Ve kterém sice upadají do několikadenního klidu a nečinnosti. Při němž se jim ale tělesná teplota nesnižuje. Oproti živočichům, kteří už od podzimu připravují svoje těla k hibernaci. Což je stav, kdy se jim sníží nejen teplota, ale i tepová a dechová frekvence. A v zimních měsících vůbec nevylézají ze svým obydlí a doupat. Čímž navíc minimalizují výdej energie. A dosáhnou tím stavu, ve kterém nemusí přijímat žádnou potravu. Mnozí si vytvoří zásobu tělního tuku, ze kterého během hibernace čerpají.

Jenom výjimečně se stane, že se zvíře probudí a vyleze ze svého úkrytu. Pokud se tak stane, vyprázdní se a přitom mnohdy i něco sní. A zaleze zpátky a zimním spánku pokračuje. Některá zvířata, která se budí častěji, to může stát i život. Protože především pro ježky je toto probuzení nesmírně energeticky náročné. Vzhledem k tomu, že délka jejich zimního spánku trvá od listopadu až do dubna, jejich doupě je musí být dostatečně izolované. Stejně jako ježci, během zimy hibernují i netopýři. Na půdách, v dutinách stromů či jeskyních. I plši si ve svých norách, vystlanými přírodními materiály, připraví dostatek zásob.

Které jim slouží v době, kdy se občas ze zimního spánku probudí. Až v dubnu začínají z děr vylézat a ohřívat se v paprscích prvního jarního sluníčka  ještěrky, užovky či zmije. Tito studenokrevní živočichové přeberou během zimních měsíců teplotu okolního prostředí. Ať už pod kořeny stromů, ve skalních puklinách, nebo v jeskyních. Na jaře, až se zahřejí na provozní teplotu, začnou se opět normálně pohybovat. V bahně, hromadě kamení a listí zimu přežívají ve stavu hibernace i mloci, čolci či žáby. Které si někdy vyberou k přežití zimy kůlnu. Anebo je na jaře objevíte ve sklepě. Často se stane, že žába si vybere místo, ze kterého neumí sama vylézt. A vyžaduje lidskou pomoc. Kterou je možné poskytnout i vytvořením zahradního zvířecího domku. Pro přežití zimního času i dalším živočišným druhům.