Strojařina je docela věda. Z velké části se jedná o proces na teoretické bázi, kdy musí konstruktéři, technologové a přípraváři výroby vytvořit potřebné podmínky pro výrobní fázi, a musí disponovat určitými znalostmi výrobních nástrojů a postupů. Pro amatéra je toto odvětví mnohdy zcela nepochopitelné a naučit se ovládnout alespoň část strojařiny a pochopit její podstatu, je někdy nad lidské síly a schopnosti. Strojaři jsou také považováni za technicky zdatné odborníky a spolu s elektrikáři patří k nejvíce obdivovaným povoláním.

Pro bližší pochopení tohoto procesu by vám postačilo několik příkladů z praktického života. Pokuste se kupříkladu si představit, jak byste zhotovili v nějaké důležité součástce v automobilovém či leteckém průmyslu velmi přesný a hladký kuželový otvor. Na jakosti povrchu a přesném rozměru zde záleží, jde o kontakt dvou pohyblivých částí stroje či mechanismu, a jak si jistě uvědomujete, letadla a automobily musí být natolik spolehlivé systémy, že i drobná technická závada může zavinit smrt nevinných lidí.

Bude-li tedy zapotřebí vyrobit velmi přesný kuželový otvor, nejprve jej předvrtáte kónickým vrtákem, ale ten sám o sobě nároky na přesnost výroby neuspokojí. Bude třeba otvor dále obrábět speciálními nástroji, které se nazývají kuželový výhrubník a kuželový výstružník.

Vyhrubování a vystružování otvorů využívá odlišné konstrukce těchto nástrojů v porovnání s vrtáky, které mají pouze dva protilehlé břity, a po odvrtání děr jsou otvory mírně excentrické a rozměrově nepřesné. Výhrubníky a výstružníky mají po obvodu osazeno více břitů a díky přesnějšímu vedení nástroje obrobkem lze docílit natolik velké přesnosti, že není nutné již další obráběcí operace. Od toho se také odvíjí cena těchto nástrojů, která je v porovnání s obyčejnými vrtáky mnohem vyšší.