Trojitý systém filtrace je důvod, proč někteří lidé dávají přednost zeolitu před křemičitým pískem u bazénové filtrace. Zeolit navíc není drahý, a tak se tento počin vyplácí. Jak je ovšem možné, že zeolit filtruje natřikrát, v porovnání s křemičitým pískem, vždyť jde také o přírodní minerál, rozdrcený na stejnou velikost zrn?

První způsob filtrace je společný zeolitu i písku – filtrování spočívá v zachycování nečistot mezi ostrými hrana drobných zrnek filtračního materiálu.

Druhý způsob je dán vnitřní strukturou zeolitu – je to sopečná vyvřelina, a to velmi zvláštní, protože ji tvoří síť velmi drobných chodbiček naplněných vzduchem. Po ponoření do vody do nich pronikají nečistoty a zachycují se v nich.

Třetí filtrační metoda spočívá v iontové výměně. Uvnitř minerálu se nachází ionty prvků, které se vymění za ionty nečistot, zejména čpavku, tedy amoniaku. Ten je velmi toxický a tudíž pro koupání nežádoucí. Do vody se dostává z našeho potu, a to nehovoříme o únicích moči, pokud se do bazénu vymočí třeba malé děti. Zachytávání čpavku z vody je také důvodem, proč se zeolit využívá i pro filtraci akvárií, protože akvarijní ryby amoniak do vody vylučují stále.

Zeolit a zápach

O zeolitu je známo, že se uplatní především ve filtračních zařízeních, tedy například v úpravnách vody nebo v bazénech. Voda je totiž ideální médium, kde může zeolit chlorito.cz pomáhat svou svéráznou strukturou. Co se ale každý z vás nemusí dovtípit, je schopnost zeolitu filtrovat respektive zachycovat cizorodé látky i z ovzduší. Kupříkladu se o něm traduje, že je to vhodný společník pro eliminaci zápachu z odpadkových košů. Odsypete zhruba litr zeolitu na dno nebo do sousedství koše a tím se zmírní dopad zápachu tlejících potravin. Někteří lidé jej sypou dokonce do botníku, aby tu pochytal odér ze zapáchajících stélek zejména sportovní, hodně propocené obuvi.